Jedna fotka pro maminku.. anděl na horách :-))

Letos jsme si dovču náležitě užili, počasí bylo nádherné. Kubík lyžuje jako drak, sjede s Pavlem v podstatě  vše, já jsem na tom trochu hůř, ale ke konci týdne jsem bez větších problémů jezdila s Kubíkem a tetou Evou sama a dokonce jsem jim stačila :-))

39.den

Jedeme domu, vůbec se mi nechce, nemám pocit, že bych byla na dovolené a tak trochu si řákám, zda se mi to vše jenom nezdálo, třeba se probudím a zjistím, že to byl pouze sen :-))

38. den

Je sobota, venku se vyjasňuje, napadlo cca 40 cm nového sněhu. Mně je dobře a nadávm si, že jsem si pro ATB nezašla hned, ale to je zkušenost pro příště. Vyrážíme s dětma do města, na obídek, vykopat aute ze sněhu a mrzí mě, že nám dovolená již končí. Bohužel já a Sára jsme si ji moc neužily. Doufám, že jsme si to vybrali na dlouhé roky dopředu, ale jsem ráda, že Sáry nemoc měla rychlý průběh. Fotím vše co mi příjde pod ruku ať si přivezeme alespoň nějakou památku.

37.den

Je pátek, dnes chceme vyrazit na nákupy, venku je hotová kalamita, sněží a sněží. Já bych si ráda přivezla nový kabát ... po hodince se vracíme, hrozně mě bolí na práduškách a v zádech a mám pocit, že na pokoj snad ani nedolezu. Zůstávám se Sárou na pokoji a říkám si, že se mi uleví, ale po hodině je mi ještě hůř, volám Pavlovi ať se s Kubíkem vrátí a Evě zda nám nepohlídá prcky, vyrážíme k dotorovi a také fasuji ATB.

36.den

Je čtvrtek, vyrážíme dopledne na kopec, Pavel jde lyžova a děti se plácají ve sněhu, Kubík občas sjede kopeček na lyžích a Sára chce také, půjčujeme si od Matýska lyže a koukám, že jí to také docela jde...