Dnes nemám v podstatě žádnou fotku, pouze jednu, kterou jsem cvakla večer, když jsem se koukla na oblohu ... a mometálně vyjadřuje to co cítím.
Sárinka je u babičky a já jela s Danou do Prahy, jela jsem na rázovou vlnu s ramenem, budu tam muset ještě 2x a pak se uvidí zda to pomůže, pokud ne budu muset na operaci, což by mi tak nevadilo, jenže nevím jak chci potom zvládat ty dva prťouse, no nějak to dopadne.
Je divné, když dám jedno dítko na pár dnů hlídat, je tady divný klid, nikdo nelítá, nepere se, Kubík způsobně sedí a dívá se na dinosaury. Někdy mám vlastně strach a je mi úzko, když vidím co vše se může stát... mám super rodinu, budeme mít super baráček a já se najednou bojím aby se něco nezvrtlo ... nejsem zvyklá vylévat si tady svoje pocity, tento blog má sloužit k zachycení štěstí a pohody, jenže vždy to nejde. Pro mně už neplatí, to že mám dávat jednu fotku denně, je to cosi co zachycuje každodennost našich životů a má tu být vše.
1 komentářů:
Taky mám někdy obavy co se může stát. Ale lepší je na to nemyslet a neřešit to co není, abychom snad něco nepřivolali. Přeju rychlé uzdravení ramene, hlavně ať se to obejde bez operace.
Okomentovat