Dala jsem si oběd a sedla si k počítači s tím, že si přečtu, co píšou holky na FFF, jenže oči mě zavedli jinam a já si všimla  článku od Diny:  Projekt 365 aneb náš život objektivem fotoaparátu den za dnem. A v tuto chvíli mi došlo proč, jsem s projektem začínala, proč jsem dnes tam, kde jsem a že jsou to pouhé dva roky. Vidím kolik práce jsme všechny z FFF udělaly a že nemáme daleko k profesionálům. A to, že se člověku občas něco nepodaří, neznamená nic. Nejsem pisálek, to co mám v hlavě  se mi těžko přenáší na papír, ale podstata 365 je zachovat si vzpomínky, proto mám stále tento blog, proto zde dávám svoje fotky a jsem ráda, když sem občas někdo zavítá :-))

Siuleta - haha představa by byla, jenže prostě nemám ateliér, tak když už jsem měla stativ a foťák v ruce hodím sem toto, vytáhla jsem z toho co se dá a kašlu na to ...

světýlko pro štěstí

Vkročila jsem do nového roku plná energie a plánů do budoucnosti a snad i nějaké to předsevzetí by se našlo. Za prvé chci začíst zase fotit ... takže doufám, že ještě dnes přihodím další fotečku. Další předsevzetí si nechám pro seba a pokud je uskutenčním objeví se i zde na netu.

Jo a ještě na něco bych zapomněla, dnes mi přišle nový blesk, takže se na něj moc těším.

Dnes jsme se vrátili z hor, bylo tam nádherně, slunečno a mrazivo. Já jsem zjisitla, že mám katastrofálních 75 kg, ale pevně věřím, že do léta budu mít o 10 kg méně.

nový rok

Máme tu nový rok, tak asi jako všichni jsem se na chvilku pozastavila a přemýšlela o roku minulém. Zjistila jsem, že byl plný zvratů a pro nás šťastný, postavili jsme si dům, přestěhovali jsme a jsme tu šťastní. Dětičky jsou spokojené a zdravé, což je to nejdůležitější.

Také jsem si kdysi řekla, že budu do projektu každý den vkládat jednu fotografii a chci se k tomu alespoň částečně vrátit, proto začínám dnešním dnem....

Mám toho na srdci mnoho co bych chtěla napsat, tak snad příště :-))

Padla na mně najaká nostalgie, takže sice ne kvalitní, ale zato jedna z mála fotek co mám z doby kdy jsem čekala Sáru. Myslím, že jsem byla v 7. měsíci.

Sestřičku včera pustili domu, zvládla to v pohodě. Tak jsem moooc ráda.

Nefotím, nějak nevím co, příjde mi že vše je již vyfocené a fotit dokola to samé mě nebaví. Nejbližší věc která mě napadá vyfotit je naše nová kuchyň. Už se strašně moc těším na náš nový domeček, stěhovat bychom se měli asi na přelomu září. Jediné co mi to trochu kazí je moje rameno, nějak bolí víc a víc. Ve středu jdu na ortopedii, ale myslím, že se operaci nevyhnu, no asi s tím nic nenadělám, odkládám to již rok a zázraky se bohužel nedějí. Ale v důsledku jsou i horší věci ...

Že by to byla naše Sárinka :-)))

Dnes mě tato fotka dostala, trochu jsem se hrabala v počítači a našla naše zlobidlo, když jí byli 4 měsíce.

18.08.08

Dnes nemám žádnou fotku, sice jsem jela fotit, ale nakonec se mi nechtělo, nebyla na to ta pravá nálada, takže jsem si řekla, že za každou cenu fotit nebudu.

Dnes šla moje sestřička do nemocnice, zítra jí mají vyndavat šrouby z nohy. Takže na ní moc myslím a přeju jí ať to má co nejdříve za sebou.

21.08.08

Dnes nemám v podstatě žádnou fotku, pouze jednu, kterou jsem cvakla večer, když jsem se koukla na oblohu ... a mometálně vyjadřuje to co cítím.

Sárinka je u babičky a já jela s Danou do Prahy, jela jsem na rázovou vlnu s ramenem, budu tam muset ještě 2x a pak se uvidí zda to pomůže, pokud ne budu muset na operaci, což by mi tak nevadilo, jenže nevím jak chci potom zvládat ty dva prťouse, no nějak to dopadne.

Je divné, když dám jedno dítko na pár dnů hlídat, je tady divný klid, nikdo nelítá, nepere se, Kubík způsobně sedí a dívá se na dinosaury. Někdy mám vlastně strach a je mi úzko, když vidím co vše se může stát... mám super rodinu, budeme mít super baráček a já se najednou bojím aby se něco nezvrtlo ... nejsem zvyklá vylévat si tady svoje pocity, tento blog má sloužit k zachycení štěstí a pohody, jenže vždy to nejde. Pro mně už neplatí, to že mám dávat jednu fotku denně, je to cosi co zachycuje každodennost našich životů a má tu být vše.