Původní čočka dalekohledu se mi někam ztratiala, tak dávám pouze tuto.
Mám za sebou pár dnů projektu a každý den si říkám, zas není čas na to si s fotkami trochu pohrát a vyfotit něco kloudnějšího než děti. Doby kdy jsem si s fotkami hrála a snažila se donekonečna fotit něco zajímavého jsou dávno pryč a mě došlo, že je to škoda.
Po focení hadrů a práci na počítači jsem si všimla zapomenutého dalekohledu na mámině stole a řekla si, že bych mohla zkusit vyfotit pár fotek. To co vidíte je čočka dalekohledu s odrazem fotoaparátu, fotka byla focena pouhým „skříťou“ (navíc jsem měla nastaveno malé rozlišení), toto slovo si vypůjčuji, bohužel si nepamatuji, kdo ho použil první, ale naprosto mě nadchlo.
Nyní musím končit, protože mě dcerka volá svým brečícím hlasem a syn jí objímá a tiše skoro šeptem říká „Sárinko neplakej“
2 komentářů:
Tý jo - klidně jsi mohla dát fotky velký - myslím, že tomu nic nebrání!!!
Na můjpohled se prostě v dnešní době bez úprav nedá bejt. Jasně - všichni chcem fotit, aby to bylo ke koukání i bez úprav - ale proč to pak ještě nevylepšit!!
Jinak - krásně neobyčejně zachycená obyčejná věc!! Príma
mně se taky moc a moc líbí, a brala bych radši jednu velkou čočku na samostatné fotce.. je krásná, tajemná, technická, a přesto kouzelná.
Okomentovat